ÚVOD
1) útvary jazyka:
spisovný jazyk +
projevy hovorové i nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, argot)
2) zvukové prostředky:
rytmus, rým
eufonie (libozvučnost) -příjemné uspořádání zvuků v projevu
V mhách stříbrných měsíčních paprsků se taví sníh (Toman)
onomatopoie (zvukomalba) -napodobení zvuku slovy
Na topole podle skal
zelený mužík zatleskal (Erben)
Řinčí řetězů hřmot
(Mácha)
paronomázie - opakování stejných
hlásek ve slovech stejného základu
Slavme slavně slávu
Slávů slavných (Kollár)
zvukosled - pravidelné
opakování stejných hlásek ve verši
Tyčinky v tichých a
bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně ... (Biebl)
3) stylové rozvrstvení slovní zásoby:
slova stylověneutrální nebo stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy ap.)
4) textové prostředky - styl vyprávěcí,
popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav
(přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
5) syntaktické prostředky - využití různých
druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
6) pojmenování
a) přímá:
básnický přívlastek (epiteton)
konstans (označuje
stálou vlastnost)
bílý sníh
ornans (ozdobný)
růžový večer (Mácha)
přirovnání
oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty)
paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe
Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji (Florian)
antiteze - přirovnání protikladem
teze
odněkud kůň vyjíždí
popření
on nevyjíždí
přirovnání
on větrem letí (jako vítr) (Čelakovský)
b) nepřímá (obrazná)
= tropy
metafora - přenesenípojmenování na základě podobnosti
bledá tvář luny
(Mácha)
personifikace (zosobnění) - lidskévlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty
o lásce šeptal tichý
mech (Mácha)
metonymie - přenesenípojmenování na základě věcné spojitosti
celé město klečelo na
kolenou posloucháme Mozarta (=jeho hudbu)
synekdocha - druh metonymie,spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak
A v létě tyčí se tu
kukuřičná zrna
(=klasy) (Nezval)
perifráze - rozvedená
synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků
Až bude růst nade
mnou tráva
(=až zemřu) (Bezruč)
eufemismus - zjemnění výrazu
zesnul, odešel
hyperbola - nadsázka,zveličení výrazu
stokrát děkuji,
tisíckrát vás líbám; les komínů
oxymóron - spojení slovprotichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost
chodí jako živá
mrtvola mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón (Mácha)
ironie - využití slov vopačném významu
oslí uši právě dobře
ke koruně sluší (Havlíček)
sarkasmus - zesílená ironie
... a tak dostal
Halfar místo (hrob sebevraha) (Bezruč)
alegorie (jinotaj) - utajenískuteč. obsahu, např. v bajkách
c) figury - zvláštní obraty
větné stavby, zdůrazňující myšlenku
opakování slov
ve větě, verši = epizeuxis
Utichly továrny, utichly ulice (Wolker)
na začátku veršů = anafora
Na břehu řeky Svratkykvete rozrazil
na břehu řeky Svratkyroste nízká tráva (Nezval)
na konci veršů = epifora
Co to máš na té tkaničce,
na krku na té tkaničce? (Erben)
na konci a na
začátku verše = epanastrofa (palilogie)
Střela ta se zaryla v
bílá ňadra,
v bílá ňadra prvního
Tatařína (Čelakovský)
gradace - stupňování významu
... kde je voda modravá a nebe modravé
a hory modravější (Nezval)
řečnické figury
apostrofa - oslovení
Čechy krásné, ČechY MÉ. obraze rámu prastarého (Hrubín)
řečnická otázka-nevyžaduje odpověď
Kdo na moje místo, kdo zvedne můj štít? (Bezruč)
inverze - změněný slovosled
kachna s peřím zelenavým (Sova)