Základní promluvová pásma

ŘEČ PŘÍMÁ, NEPŘÍMÁ, NEVLASTNÍ PŘÍMÁ A POLOPŘÍMÁ

  PŘÍMÁ ŘEČ - podává výpověď doslova tak, jak byla pronesena, včetně časů a gramatických osob, je označena uvozovkami: "Půjdu tam s tebou."

NEPŘÍMÁ ŘEČ - zpráva mluvčího o výroku jiného mluvčího, mění se gramatická osoba, čas, někdy i slovesný způsob, je vyjádřena vedlejší větou:

Eva navrhla, že půjde se mnou.
Hv Vv

NEVLASTNÍ PŘÍMÁ ŘEČ  - osobitá varianta přímé řeči, má všechny její znaky,  chybí jí pouze grafické vyznačení:

 Haló, učiteli, zavolal na příchozího. Co víš o sršních?

Nevlastní přímá řeč oživuje a ozvláštňuje kompozici textu

POLOPŘÍMÁ ŘEČ - je prostředkem vyjádření vnitřního monologu postavy, vyprávění subjektivně a hovorově zabarvuje; obsahově je to řeč postav, formálně však řeč autorská (3. os. je základní): 

 V životě se však přiházejí takové neočekávané skutečné změny - hrozná neštěstí, jako teď právě postihlo Blaženu - a bez důvodu, nesmyslně; proč zrovna ji?

POLOPŘÍMÁ ŘEČ (smíšená)  - jsou to pásma, která ve výstavbě textu spojují pásmo vypravěče s pásmem postav

SMÍŠENÁ ŘEČ - je to řeč vypravěče, v různé míře se subjektivně slohově zabarvenými znaky pásem postav: Zavadil něžnýma očima o své větvičky. Venku bujel, okatě kvetl a řádil divoký červenec; ale co je všechna živá nádhera proti těmhle křehkým větvičkám. Protože ty vykouzlil Václav sám.

V prozaických textech vyčleňujeme základní promluvová pásma:

1. pásmo řeči vypravěče = autorská řeč

2. pásmo řeči postav = přímá řeč postav

Rozlišení pásma vypravěče (autora) a pásma postav (ti, co se baví, nebo  vnitřní monolog) je základním znakem výstavby epického díla.

Dále třeba: